Il-2 Sturmovik history

 

  Chermysev, velitel 183. Smíšené divize, která byla součástí obrané linie Voroněžské fronty, uvádí:“ Kolona obrněných vozů v čele s “Tygry“ se pomalu pohybovala k našemu území, pálily za svých zbraní a vypouštěly sondážní projektily, trochu jsem znervózněl, byly příliš početní, dokážeme je zastavit? Najednou se objevily naše šturmoviky, všem se nám ulevilo, Il-2 zahájily velmi nízký útok, jeden po druhém, bitevní pole pokryl černý kouř, poprvé jsem byl svědkem takového mistrovství našich pilotů.

  Podle zpráv 2. Letecké armády, bylo během útoků 7. 7. u 297. SHAD, spotřebováno 10 272 a následující den 9 727 bomb PTAB.

  PTAB začal být taky užíván piloty 1. SHAK, kteří na rozdíl od svých kolegů, prováděli útoky ve velkých skupinách, 40 a více letadel Il-2, 7. 7. 1943 vzlétlo 80 těchto letounů pod vedením Rjazanova, do oblasti Jakovlev-Syrtsevo. Zapojili se a pomohli odrazit útok čtyř obrněných divizí, které se pokusily využít úspěchu německé ofenzívy proti  Krasnaje Dubrovce a Balšoje Majaški.

  Mnoho zpráv pilotů o velkém množství zničených vozidel, samozřejmě, zvýšilo podezření mezi vysoce postavenými členy VVS. Proto byli k misím dosazeni pozorovatelé, kteří byli přímo důstojníky divizních štábů a veliteli pluků osobně, pozorování se dále účastnili důstojníci ze štábů pozemní armády. 7. 7. 1943 byl do bojového letu zařazen zástupce velitele 299. SHAD, vojenský inženýr Šerbin, mise prováděné 217. SHAP, do oblasti severně od Ponyri, se účastnilo 7 Il-2, v oblasti bylo zjištěno 35 tanků zakopaných v zemi a 15 pohyblivých. Il-2 se spouštěli na cíl z 800-900m, pod úhlem 20-25 stupňů, 2 letadla nesla PTAB-2.5-1.5 a zbytek, tedy 5, bylo naloženo FAB-50, byly provedeny 2 útoky na cíl, PTAB zasypaly vozy, z nichž 3 zachvátily plameny, posádka bezpečně viděla plameny, které přecházely v hustý černý dým. Nepřátelské tanky, byly neustále pod tlakem Il-2, po dobu celé obranné fáze epické bitvy o Kurský výběžek. Není tedy překvapivé, že 8. 7. uznala 2. letecká armáda vysokou efektivitu nových kumulativních bomb. Speciální pozorovací výbor se účastnil mnoha misí, včetně 617. SHAP, která v počtu 6 Il-2, pod velením majora Lomotseva, provedla útok na oblasti Pokrovka, Jakovlev, Kozmo-Demianovka, během prvního útoku, se na německé tanky vrhl sextet Il-2 z 800-600m, nejprve byly odhozeny PTAB, při druhém útoku byly odpáleny rakety RS a při posledním ataku byla ve výšce 200-150m, zahájena palba z kanonů a kulometů, podle komisařů, byly pozorovány 4 explodující a 15 hořících tanků.

  Velení VVS nakonec po této exkurzi v první linii, za účelem zjistit účinnost PTAB, konstatovalo:“Uváděná čísla o obětech nepřítele, která uvádějí pilotní zprávy, jsou správná“. 7. 7. 1943 piloti provedli v oblasti Kaša, 3 velké útoky v čase mezi 15:40-17:15 (v každém nasazeno 20-30 Il-2), zdrcující údery dolehly na 16. obrněný sbor 2. tankové armády a z 200 obrněných vozidel, bylo 34 zničeno. Podle německých údajů, 9. obrněná divize v oblasti Kašan ztratila 7. 7. 1943 dokonce 70 obrněných vozidel po překvapivém útoku ruských bitevníků, v důsledku toho divize zastavila útok a stáhla se z boje.

  9. 7. 1943, 5. GSHAD, během dne doslova roztrhal motorizované kolony v oblasti Maslova Pristan, zničeno nebo poškozeno bylo 47 obrněných vozů a až 147 nákladních vozů.

  Zpráva z operačního štábu VVS KA, 12. 7. 1943, který informoval o účinnosti a využití PTAB-2.5-1.5:“…V tajné zprávě, zaslané 11. 7. 1943, generálplukovník Vorožkin, informoval Stalina, že podle pozorování pozemních jednotek v oblasti č. 255,1 zaútočilo 6 Il-2 na 15 tanků Tiger a 6 z nich bylo zničeno. 5. 7. 1943 skupina 8 Il-2 zničila 16 obrněných vozidel, 10. 7. Na jednom z kopců, jižně od Kaširu, byla zjištěna velká koncentrace aut, vyslaná skupina Il-2, zasáhla 30 aut a dalších 14 skončilo v plamenech, zbytek se rozptýlil a zmateně začal ustupovat na sever. 9. 7. v 6:00, byl proveden soustředěný útok na nepřátelskou 9. obrněnou divizi (prostor Soborovka), tato divize, byla připravena vyrazit k útoku, do operace bylo nasazeno 110 bombardérů a 62 Il-2, nepřítel utrpěl velké ztráty“…

  Zprávy od 225. SHAD o nasazení PTAB:“15. 7. 1943 čtyři posádky z 614. SHAP, napadly během Kurské bitvy německé tanky (8 z nich byly tanky “Tiger“), které prováděly protiútok na naše pozice, jihozápadně od Podmaslovo, Prilep a Filatovku. Piloti odhodili PTAB a 7 tanků, z toho 4 těžké zapálili. 16. 7. 1943 v 13:03, 19 posádek, první skupině velel seržant Rogachev a druhé kapitán Chernyavskij, napadlo tanky v oblasti Podmaslovo, Prilep a Filatovka, bylo zničeno 10 tanků a sestřeleny 3 Fw-190 (sestřely si připsali Marškov, Solyanikov a Kozlovski) …16. 7. 1943 posádky 810. SHAP v prostoru Podmaslovo, Fedorovka a Folatovka, mimo jiných zbraní, odhodili celkem 2700 PTAB a zničili 17 tanků (více o 810. SHAP najdete v sekci“Bojové zprávy“¨)

Slovy němců

  Bývalý náčelník generálního štábu 48. bitevního sboru, generálmajor Friedrich von Mellenthin napsal:“Mnoho našich vozů se stalo obětí ruských letounů, ačkoli naše letectvo, mělo ve vzduchu velkou převahu, každodenní vojenské operace (od listopadu 1941) byly doprovázeny útoky ruských bombardérů, především Il-2 nám způsoboval těžké ztráty“. Legendární velitel 2. tankové armády generálplukovník Heinz Guderian, ve své zprávě ústřednímu velení píše:“Il-2 nám způsobují potíže…“

  Letecký inspektor vzdušné obrany Německa Adolf Galland, ve svých pamětech poznamenal:“Každý, kdo byl na východě, může potvrdit, že šturmoviky bylo prolito mnoho krve“. Vojín Fridrich Alfred, zajatý 2. 7. 1944, u výslechu uvedl:“Německé kolony, pohybující se po silnicích na ose Orša-Minsk a Mogilev-Minsk, byly v úsecích vedoucích lesem, pravidelně napadány Il-2, vzhledem k tomu, že kolony se zde pohybovaly v dvoj až trojstupech, škody na kolonách byly katastrofální, často 50-60%, 50% všech zabitých posádek šlo na vrub šturmovikům. Všechny silnice byly lemovány tisíci zničených vozidel, mrtvých vojáků a koní. Morální škody způsobené ruským letectvem, byly obrovské, když se objevily šturmoviky, naši vojáci opouštěli svá vozidla a běželi se schovat v lese, některá vozidla se snažila uniknout ze silnice, uvízla v bažinách a vytvářely se kontinuální dopravní zácpy“.

  Zničený most přes řeku Berezina, akci provedly Il-2 ze 4. letecké armády.

 Velitel 4. armády,KurtvonTippelskirsch,později napsal:“Pokračující útoky ruských letounů, nám způsobují katastrofální škody, vytvářejí nekonečné dopravní zácpy kolonám, které byly na ústupu, ruské Il-2 neustále napadaly a ničily mosty přes řeku Berezinu, tím se na východním pobřeží, vytvářely obrovské koncentrace vozidel.“

  Joachim Insel, velitel 65. pěší divize, byl zajat 11. 7. 1944, jižně od Minsku, dal následující hodnocení ruským bitevníkům:“Ve velkých operacích ruské pozemní armády, hrály ruské letouny klíčovou roli, základem jejich úspěchu byl Il-2, v tomto mělo letectvo na výsledek celé kampaně velký vliv, Il-2 byl používán ve velkém počtu, byl efektivní a účinný prostředek pro maření plánovaného ústupu našich vojsk do nových obranných pozic, frustrovaný tok našich kolon by zachvacován panikou, ruské letectvo nám nedalo žádnou možnost organizované obrany u tak důležité přírodní bariéry, jakou byla Berezina, morální škody, způsobené ruským letectvem, byly obrovské, naši velitelé, nebyli schopni bojovat s takovou převahou ze vzduchu“.

  Následující fotografie jsou z evidence 16. letecké armády, první běloruské fronty, němci již více nemohli zadržet ruské zálohy, a tak se sbor spěšně stahoval po silnici na Bobrujsk, Zhlobin a Rogačev, v oblastech kde němci překračovali řeku Berezinu, se německé kolony staly terčem pro ruská letadla 16. letecké armády, pohyb mimo silnice byl velmi obtížný, vzhledem k bažinatému a zalesněnému terénu, němci se museli soustředit na silnicích. Situace se dramaticky zhoršila, když 27. 6. 1944 zaútočily ruské obrněné sbory na křižovatku dvou silnic, na silnicích byly obrovské dopravní zácpy, které byly průběžně napadány ze vzduchu, zde jsou některé příklady:

  Velitel obrněné skupiny “Východní Prusko“ generálporučík Dietrich von Saucken:“Ruská letadla představují extrémně vysokou pomoc, při dosažení úspěchu Rudé armády, a to zejména v poslední době. Naše letecké síly za poslední 2 roky značně zaostaly za ruským letectvem. Přítomnost ruských letadel na bitevním poli je velmi důležitá pro výsledek boje, jejich účinnost v oblasti Danzig byla obrovská…letouny mrzačí ovladatelnost našich vojsk, zabraňují přísunu rezerv na frontu, neustále útočí na naše komunikace, nejsme schopni nijak ochránit naše vojáky před masivními leteckými útoky, naši stíhači jsou neutralizováni obrovskou ruskou převahou ve vzduchu, naše flaky jsou ničeny a trpí nedostatkem munice…v oblasti Danzik na východě Pruska jsou prováděny prakticky neomezené letecké útoky, což způsobuje těžké ztráty…Především se jedná o dobře známý Il-2, který provádí vytrvalé útoky na pozice pěchoty, dělostřelectva a silniční přepravu, efektivně používá tříštivé pumy a palubní zbraně“.

  Velitel 1. Brigády těžkých minometů, generálporučík Gross, prohlásil:“Poslední dobou rusové nasadili jejich Il-2 ve velkém, je to účinná zbraň na podporu vlastních pozemních jednotek. Il-2 se ne vždy podaří způsobit velké ztráty, ale morální škody jsou značné, letecké útoky způsobily 60% našich celkových ztrát.“

  Velitel 203. pěší divize generálporučík Gedik uvedl:“V průběhu únorových bojů v oblasti Heiligenbeil, bylo naše dělostřelectvo z velké části neutralizováno útoky Il-2. Zvlášť účinné byly jeho údery na přístav Hel, kde bylo potopeno a poškozeno velké množství lodí“.

  Během operace Yassy-Kishinev (srpen 1944), prováděné 2. ukrajinským frontem, bylo během prvních 4 hodin hlavního úderu 27. armády, na bitevním poli přítomno vždy 28-32 Il-2, skupiny tvořily 12, 16 a 20 letounů, byly odpovědné za poskytování letecké podpory útočících vojsk, toto působení způsobilo, že nepřátelští vojáci, začali utíkat z boje a zcela narušili přísun vojsk, totálně zmařený byl v této části fronty pohyb zásob.

  Jeden německý důstojník, zajatý během této operace, popsal působení Il-2 takto:“Když se zastavil ruský dělostřelecký útok, mysleli jsme, že se můžeme rychle zotavit a připravit na následný pozemní útok, ale ve vzduchu se objevil Il-2 a nenechal nás na pokoji, byli jsme nuceni opustit své zbraně a běželi jsme se zachránit, Il-2 byly celé hodiny nad námi, byla to nepopsatelná hrůza!“…

  Il-2 si vysloužil mnoho přezdívek, ruští inženýři jej nazývali “létající tank“, ruští piloti “hrbáč“, pro jeho výrazný profil, němečtí piloti mu říkali “Betonflugzeug“ a “Zementbomber“, německé pozemní jednotky jej přezdívali “Fleischer“, “Fleischwolf“, “Eiserner Gustav“ a “Schwarzer Todt“.

  Ze zprávy komisariátu lidové obrany o účinnosti letectva na nepřátelská vojska, můžeme čerpat, následující závěry:“Chcete-li zničit tanky, je třeba použít kazetové bomby 20-25kg, tříštivé či výbušné bomby 50kg (upravený dělostřelecký granát) FAB-50, FAB-100, speciální protitankové PTAB-2.5-1.5., kanony 23mm a 37mm. Z těchto uvedených prostředků lze PTAB považovat za univerzální zbraň, která má dostatek síly k ničení tanků všeho druhu a jiných obrněných cílů, běžně se vyskytujících v oblasti bitvy (samohybná děla, obrněná vozidla, obrněné transportéry). Ostatní bomby jsou primárně vhodné k ničení pouze lehkých tanků a nákladních automobilů. PTAB byl poprvé nasazen během operací v létě 1943 a navzdory své malé hmotnosti (1,5-1,6kg), tato bomba dokáže při přímém zásahu v úhlu 0 stupňů prorazit pancíř až do 60mm, při dopadu bomby na trup, způsobí zapálení palivových nádrží, explozi munice či střepiny zabijí posádku vozu. Vysoká účinnost této bomby je způsobena nárazovou vlnou, která je soustředěna v jednom místě, její hodnota je 11 000 m/s. Bojové nasazení, prokázalo vysokou účinnost proti tankům, samohybným dělům, stejně tak dopravním prostředkům, obrněným vlakům a tak dále. Studie tanků, zničených našimi šturmoviky, které nepřítel opustil při ústupu, ukazuje, že přímý dopad dokáže tank zcela zničit či vyřadit z boje. Například v bojové oblasti Ponyri, PTAB zasáhl těžký samohybný kanon “Ferdinand“, bomba prorazila 20mm pancíř a v levém horním rohu pronikla a zapálila palivovou nádrž, oheň podnítil explozi munice, vůz byl tímto zcela zničen. V prostoru Jotyněck, byl nalezen střední tank “Panther“, který byl zasažen třemi PTAB, jedna bomba pronikla pásem bočního pancíře a další u paty věže prorazila 45mm. V oblasti Dragunskaja (10km od Tomarovky), nepřítel ztratil 6 Pzkpfw IV, zničených PTAB, všechny tanky byly vypáleny, u 4 z nich explodovala munice.

  Použití PTAB zvýšilo efektivitu našeho letectva proti tankům, toto nasazení zvýšilo pravděpodobnost přímého zásahu tanku, neboť bomby pokryjí velkou plochu s dostatečnou hustotou výbuchů“.

Závěr zprávy:

1.     Účinnost letadel se s užitím kazetových či konvenčních bomb, byla proti tankům nízká, skupiny tanků, které jsou maskovány a rozptýleny, zpravidla trpí menšími ztrátami.

2.     Nejúčinnějším prostředkem pro boj s tanky jsou speciální protitankové PTAB, které dokážou prorazit pancíř všech známých obrněných vozidel a zapálit palivo či munici uvnitř.

3.     Nasazení PTAB výrazně zvyšuje pravděpodobnost přímého dopadu na obrněná vozidla.

4.     Účinnost PTAB je výrazně omezená, při útoku na tanky, které se uchýlily do lesa, v těchto případech, je třeba nasadit FAB-100 a v suchých obdobích roku AZH-2 či KS, s cílem zažehnout v lese požár.

T. P. Punijov, pilot Pe-2 se v jednom rozhovoru, vyjádřil o PTAB takto:

Používali jste PTAB často?

  Ano, bylo to často, toto bombardování byla velmi účinná metoda, pokud byla objevena koncentrace nepřátelské techniky, pak jsme byli vysláni s nákladem PTAB, jediné letadlo mohlo nést 400 kusů těchto bomb, které mohly zničit mnoho cílů, byly totiž rozptýleny do velkého“mraku“, který zasáhl velkou plochu, obvykle nás v misi letělo 9-15 letadel. Představte si to peklo tam dole, PTAB byla malá bomba, ale velmi smrtící. Řeknu vám jeden případ, který se stal v roce 1945.

  Letěli jsme na průzkum v oblasti Yuriy Gnusarev. Bylo to v mizerném počasí, těžké mlze, při horizontální viditelnosti  1km, což byla u rychlého Pe-2, zanedbatelná viditelnost, najednou jsem rádiem dostal zprávu:“Tam dole vidím tanky!“Následně byla rychle zorganizována naléhavá mise, složená z 15 nejzkušenějších posádek, které šlo sehnat. Mezi nimi jsem byl zvolen i já. Navigátor musel být “stopařský pes“, aby mohl vést skupinu v těchto povětrnostních podmínkách, ale měli jsme jednoho takového v našem týmu, byl to Konstantin Borodin, svým povoláním námořník. Nevím, jak se cítili ostatní, ale já byl opravdu na cestě k cíli k smrti vyděšený. Letěli jsme v mlze ve výšce 350m, stačí malá chyba a střetnete se se zemí. Konstantin ale odvedl dobrou práci a přivedl nás přímo až nad kolonu německých tanků, navázali jsme přes mlhu vizuální kontakt, ale oni byli těsně pod námi, je jasné, že v této situaci jsme nemohli zaútočit, protože bomby by dopadly za cíl, bylo to tak náhlé, ani němci nestříleli, neměli čas reagovat. Otočili jsme se, rozdělili na 3 skupiny po pěti a takto jsme zahájili útok. Němci si mezitím uvědomili, že byli objeveni a zahájili brutální palbu, stříleli se vším, co měli, od samopalů po flaky, drželi jsme dráhu letu a odhodili PTAB, ještě předtím jsme aktivovali kamery pro záznam poškození na zemi. Na tyto vteřiny při útoku nikdy nezapomenu.

  Vrátili jsme se všichni, nikdo nebyl sestřelen! Konečně jsme stáli na pevné zemi, čekal jsem spokojený v letadle a čekal na příjezd svého mechanika, aby mi přivezl tradiční cigarety, byl to rituál a já se těšil na “cigáro po boji“, následně jsme všichni v dobré náladě kouřili, ale mechanici byli velmi vážní, příčinou se ukázalo velké poškození našich letadel, byly plné děr, někomu chyběla i polovina ocasu, a do některých děr by se vešla celá hlava, na mém letadle však nebylo poškození ani za mák, později jsme v mém olejovém chladiči našli uvízlou kulku, nic víc, vždy jsem měl štěstí!

  Po analýze výsledků ze záznamů rychlostních kamer, nám bylo na druhý den řečeno, že jsme eliminovali 72 bojových obrněných a ostatních vozidel, byla to unikátní bitva.

  Pilot Il-2 G. M. Ryabuško v rozhovoru prohlásil:“Zapálit palivové nádrže není snadné, tyto případy se stávaly relativně zřídka, zničení tanku je závislé na úhlu dopadu projektilu, v nábojovém pásu je pouze každá třetí střela kumulativní, kromě toho je třeba zasáhnout zadní část, kde je pancíř nejtenčí a to v tupém úhlu, ne rovně, když se mi naskytla příležitost, ostřeloval jsem nádrže tanků, ale příchodem PTAB už to nebylo nutné, proč taky? Když můžete ve výšce 100m odhodit ze zásobníků 120 bomb PTAB a zničit najednou 5-10 tanků“…

Závěr:

  Il-2 se stal skutečným “tankobijcem“ od chvíle, kdy začal používat bomby PTAB, předchozí 2 roky války byly šturmoviky proti tankům s nasazením stávajících zbraní, málo efektivní. Potíže vyplývají z nedokonalého kolimátoru a velmi strmého klesání (je mnoho případů kdy piloti hlásili strmé klesání 45-80 stupňů), někteří historici tvrdí, že šturmovik nebyl schopen útočit pod větším úhlem jak 20-25 stupňů, není to pravda, i když tyto téměř střemhlavé útoky byly nebezpečné z těchto příčin:

-Il-2 neměl vzdušné brzdy, rychle nabíral rychlost a pilot se musel vyrovnat s velkým přetížením.

-existovalo riziko, že bomby uvíznou v pumovnicích, či se střetnou s vrtulí.

-Il-2 neměl dostatečně výkonný motor, aby se při opakovaných útocích rychle přemístil do požadované výšky pro kolmý útok.

  Protitankový letoun není těžce obrněný, aby mohl létat nízko, ale aby snížil dopady palby flaku na místě útoku, v protitankovém boji mohl použít celou řadu jiných zbraní, ale jak plyne z tohoto článku, nejefektivnější byla PTAB, jejíž výhoda byla malá velikost a byla odhazována ve velkém množství, to je zákon rozdělení pravděpodobnosti, čím vyšší počet, tím větší pravděpodobnost dopadu, to je příznivé zejména pro to, když je nutné připravit velké množství pilotů. Je to klíčové během globální války, kdy je třeba rychle hromadit lidské rezervy. Zbraň musí být levná a snadno ovladatelná i pro piloty na nižší úrovni připravenosti.

  Neměli bychom ani zanedbat účinnost Luftwaffe proti ruským tankům. Na počátku války, kdy v Rudé armádě dominovaly lehké tanky se slabším pancířem, v úzkých formacích a bez řádného vzdušného krytí, Luftwaffe v některých případech způsobila větší ztráty. S nástupem odolnějších tanků, nových formací, taktiky a prostředků protivzdušné taktiky, se ztráty způsobené německými letadly snížily na minimum (s některými výjimkami) a celkový průměr nepřekročil 4-5% všech ztrát. V tomto důsledku po dobu války, ztratila Rudá armáda 4 175 tanků, v globálu to je nevýznamný počet, protože rusové celkem ztratili ze všech příčin 96 500 tanků. Celkem 5 495 ruských tanků, uvízlo z různých příčin v terénu (bažiny, přechody řek, ostatní poruchy), v letech 1944-45. Rusové v důsledku pozemních bojů ztratili 88-90% z počtu ztracených tanků, v letech 1943-45 se německé letectvo podílelo na zničení ruských tanků během mnoha operací, poměrem ztrát od 1,8 do 3,7%. Je zřejmé, že většina obětí, které uvádějí německá bombardovací esa, zůstala pouze na papíře a v mnoha případech nejsou tato tvrzení podložena žádnými dokumenty, jednoduchým výpočtem, dojdeme k číslu, že němečtí piloti zničili minimálně 60 512 tanků, což je naprostá fikce! Přesto platí, že nízká výkonnost Luftwaffe v boji proti tankům, není v žádném případě důvodem k diskvalifikaci, protože boj proti logistice a podpoře pěchoty je ne méně významný.

  Il-2 byl důležitým prostředkem při podpoře pěchoty, a měl mnoho práce i před příchodem PTAB, mimo automobilů, byly Il-2 nasazovány proti dělostřelectvu, minometům, pěchotě, opevněním a lehkým obrněným cílům. Používány byly rakety, kanony, zápalné kapsle, tříštivé bomby (AO) 25-50kg, konvenční bomby FAB a malé tříštivé bomby 2,5kg. Nejpočetnější bombou nasazenou u Il-2 byl PTAB-2.5-1.5. (14 700 000 kusů), následován AO-25SCh (11 317 000), poté pořadí následuje, AO-25m, AO-50-100, FAB-50, FAB-50m, FAB-100.

  Jak můžeme vidět, převládají malé bomby, čím menší bomba je, tím vyšší pravděpodobnost dopadu, pokud se vrátíme k PTAB, využití se neomezuje pouze na tanky, ale i k jiným účelům, cíle mohou být i pevné (např. venkovní muniční sklady).