Il-2 Sturmovik history

M. P. Gavrilov-nalezen po 68 letech

6. 4. 2011

Ze zprávy sovětské informační kanceláře:

"Během 30 dubna 1942, naše letadla zaútočila a zničila nebo poškodila 30 nákladních vozů, 95 německých vojáků, 12 děl, 7 minometů, 5 Flaků, několik skladů munice a částečně zničila nebo rozptýlila 2 pěší roty nepřítele. Naše ztráty-9 letadel, ztráty nepřítele 38 letadel".

Mezi ruské ztráty ten den patřil i jednomístný Il-2, v jehož kokpitu našel smrt pilot, který vzlétl ke svému posledním letu, jmenoval se Michail Petrovič Gavrilov, poručík a zástupce velitele dvou letek 568. Leteckého pluku pozemních útoků. V roce 1942 byl poručík Gavrilov již zkušený letec, měl za sebou nejméně 27 bojových letů, z nichž 20 bylo proti pozemním silám, tankům, dělostřelectvu a nepřátelským letištím. Podle neúplných, ale potvrzených dat, zničil 6 tanků, 45 nákladních vozů převážejících vojáky a náklad, 10 polních děl, 4 baterie Flaku a 12-15 opěrných bodů.

Gavrilov vstoupil do války v 66. ŠAP, tou dobou měl v provozu 58 letounů I-15bis a 5 Il-2, které dosud piloti neovládali. 22. 6. 1941 bylo následkem překvapivého útoku němců na letiště Kurovitse zničeno 36 letounů, do konce dne pluku zůstalo 24 I-15bis a 3 Il-2, později se piloti věnovali úderům proti motorizovaným kolonám a odráželi útoky nepřátelských bombardérů. 28. 6. 1941 byly k pluku převedeny zbývající I-153 z 62. ŠAP, toho dne odešlo 35 pilotů“bez koní“do Umaně, společně s velitelem pluku Šeglikovem, na rekvalifikaci na nový Il-2. Zbývající piloti pod vedením kapitána Sevastyanova nadále bojovali v přední linii. Počátkem července se k 66. ŠAP přidružily zbytky 23. IAP a 89. IAP, velitelem nově konsolidovaného pluku se stal plukovník Sidorenko, vojenským komisařem Pančenko a náčelníkem štábu kapitán Zverev. Nově “zformovaný“ pluk se účastnil obrany Kyjeva a bojoval až do září 1941 jako 66.ŠAP.

Koncem července se Gavrilov vrátil k první části 66. ŠAP, která byla rekvalifikována na Il-2, oba pluky pod stejným názvem bojovaly nezávisle na sobě, jako samostatné části. Koncem srpna 1941 odešel 66. ŠAP k znovusformování do Balashovo, společně s částí pilotů z bývalých regimentů, kteří tento pluk doplnili. Pluk se znovusformoval, jako 66. IAP , další část letců a personálu se stali základem pro vytvoření nové 820. ŠAP, tento pluk později získal čestný titul za obranu Kyjeva, přesto, že se ho formálně neúčastnil.

Letecký boj

l. 4. 1942 vzlétly do vzduchu 4 Il-2 z 568. ŠAP, Gavrilov, Kirev, Belov a Shtevnin, v doprovodu 7 stíhačů LaGG-3. Cílem mise bylo udeřit na nepřítele v oblasti Michalkin, Dmitrieva…z mise se vrátil pouze Gavrilov, vypověděl, že při prvním útoku se tým setkal se silným odporem flaku, ale obratně manévroval, při druhém průletu obrana ještě více zintenzívnila:“Ocitli jsme se v jednom ohni!“. Skupina se vrhla na nepřátelské tanky a následně se rozdělila, po ukončení klesání a srovnání letu, letoun Shtevnina explodoval. Gavrilov začal manévrovat na třetí útok, ale ve stejném okamžiku zahlédl jak kolem něj prolétají světelné stopovky, zbývající 3 šturmoviky napadly 4 Bf 109, na pomoc přispěchaly 3 doprovodné LaGGy, zbývající 4 mezitím již bojovaly s několika Messerschmitty, bitva trvala asi 15 minut a skupina pozemního útoku byla rozehnána, co se stalo s Kirevem a Belovem, Gavrilov neviděl.

3. 4. 1942 letěl Gavrilov jako zástupce velitele skupiny k útoku na železniční stanici Tulebja se čtyřmi Il-2 bez krycího doprovodu, skupina byla napadena třemi Bf 109, Němci nejprve sestřelili vedoucího skupiny a poté udeřili na poručíka Fektistova . Poručík Gavrilov převzal velení skupiny a okamžitě vstoupil do souboje, který trval 20 minut, bitva byla pozorována ze země plukovníkem Ivanovem a skupinou pilotů, poté poslali dopis veliteli letectva, kde vyjádřili obdiv k odvaze a statečnosti Gavrilova, kterému se podařilo úspěšně čelit a dokonce zaútočit na německé stíhače, Gavrilov následně obdržel Řád Rudého praporu.

Bitva o "Demjanskou kapsu“

Gavrilov se narodil v roce 1916, členem KSSS se stal na jaře 1942, v rudé armádě působil od roku 1934, účastnil se tažení do Polska 1939 a po vpádu němců do Ruska, bojoval u 66. ŠAP, za hrdinství a odvahu byl navržen na vysoká ocenění, ale v tomto byl vládou zrazen, nevrátil se totiž z bojové mise 30. 4. 1942 v bitvě známé jako "Boj o Demjanský kotel“, u Demjansku bylo obklíčeno 6 nepřátelských divizí, celkem asi 100 000 mužů, těžké boje se protahovaly a němcům se podařilo úspěšně vytvořit vzdušný most, kterým zásobovali obklíčená vojska, která později z obklíčení unikla. Šturmoviky významně přispěly k velkým ztrátám nepřítele, opakovaně útočily na zásobovací koridor a německá letiště, čímž znesnadňovaly práci Goringa , poručík Gavrilov, pravděpodobně zaútočil na jedno z těchto letišť-Glebovšine. Na zpáteční cestě byl sestřelen stíhači nebo Flakem a nikdo nevěděl kde přesně padl.

O 68 let později

Poručík Gavrilov byl nalezen v bažině, 68 let po smrti, A. Pavlov, vedoucí čety "Demjansk“ s jeho přáteli, několik dní dostávali z bahna "válečné svědectví“, co se našlo? Mnoho toho nezůstalo, trosky letounu a motor, ale hlavně uvnitř kabiny byly nalezeny pozůstatky pilota, to kompenzovalo několikadenní tvrdou práci desítek dobrovolníků, za pomoci vozidel a čerpadla, kterým čerpali vodu z močálu. Po válce byl letoun nalezen, a z letounu někdo odmontoval vše, co se dalo zpeněžit, tedy barevné kovy, zbraně, padák a hodiny, poté se letoun začal pomalu propadat hluboko do bažiny, zde ležel a zachovával pilotovo tajemství až do října 2010.

Po vyzdvižení trosek následovala záchrana fragmentů motoru a toho co zbylo, dále identifikace pilota, nalezené dokumenty byly nečitelné, nebyly nalezeny ani ocenění či osobní zbraň, informace však poskytl sám letoun, jednalo se o jednomístný letoun č. 1.879.701. z 568. ŠAP a číslo motoru SH28563. Na základě těchto údajů, bylo již pravděpodobné, že se jedná o Gavrilova, následně se podařilo úspěšně dohledat i pozůstalé a na základě ostatních dokumentů a pilotního průkazu letce 100% identifikovat.